PepikHipik

Mluvíme s mikroby – vědci, kteří bojují s následky podvýživy u dětí

Akademie věd České republiky

Podvýživa je globální problém, který se vyskytuje zejména v takzvaných zemích třetího světa. Jde o jednu z hlavních příčin úmrtí dětí do pěti let věku. Výzkumu působení podvýživy na organismus se věnuje Laboratoř gnotobiologie, detašované pracoviště Mikrobiologického ústavu AV ČR, které se nachází v Novém Hrádku v Orlických horách.

Přehrát video

Banány s vyšším obsahem β-karotenu

BIOTRIN

Banány patří mezi nejvýznamnější ovocné plodiny na světě. Jsou cenným zdrojem sacharidů, vitamínů, vlákniny, minerálů a dalších bioaktivních látek. Většina komerčně pěstovaných banánovníků je však odvozena od odrůdy Cavendish, která má nízký obsah β-karotenu.

Vědci proto využili CRISPR/Cas9 ke zvýšení obsahu provitaminu A (β-karotenu) v dužině banánů. Zaměřili se na editaci genů kódujících lykopencyklázy, což vedlo až k šestinásobnému nárůstu β-karotenu. Tento pokrok by mohl výrazně zlepšit výživu v oblastech s nedostatkem vitamínu A, a to bez negativního vlivu na vzhled či chuť banánů.

Celý článek zde:

NÚKIB varuje: AI chatovací aplikace vás mohou šmírovat

CHIP.cz

Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost NÚKIB zveřejnil na sociální síti X důležité varování týkající se používání chatbotů a stahování aplikací do vašeho telefonu. Je třeba dbát zvýšené pozornosti – ať už u aplikací, zejména odkud je stahujete, tak u chatbotů, a to především na co se jich ptáte.

NÚKIB upozorňuje na několik klíčových rizik při používání chatbotů. Ačkoliv si to spousta lidí neuvědomuje, tak chatovací AI nástroj zpracovává všechno, na co se ho zeptáte. Jak bylo pak mnohokrát prokázáno, ne vždy provozovatel s těmito daty pracuje transparentně. Typickým příkladem je aktuální kauza čínského chatbota DeepSeek.

V případě chatovacích aplikací pak uživatelé také často zapomínají na jev tzv. halucinací. K tomu dochází, když umělá inteligence vygeneruje nebo poskytne informace, které jsou zcela smyšlené, nepravdivé nebo nelogicky propojené, přestože se mohou na první pohled jevit jako důvěryhodné a přesvědčivě formulované.

Celý článek zde:

Je to nejčastější komplikace po porodu. Po tisíciletí se však neléčila

National Geographic

Lékaři se v historii domnívali, že poporodní deprese lze vyřešit obnovením rovnováhy žluči ženy nebo pomocí trestných „klidových kúr“.

Hysterie. Mánie. Dětský splín. Poporodní deprese je nevyhnutelným aspektem moderního rodičovství. Ačkoli se odhady liší, u každé sedmé ženy se po porodu objeví příznaky depresivní poruchy – a s pandemií se výskyt této nejčastější porodní komplikace dramaticky zvýšil.

Toto onemocnění je však starší, než si myslíte – a získává si větší povědomí i léčbu než kdykoli předtím. V létě 2023 schválil federální Úřad pro kontrolu potravin a léčiv první perorální lék určený speciálně k léčbě poporodní deprese u dospělých.

Proč trvalo tak dlouho, než byla poporodní deprese rozpoznána a zmírněna vlastním lékem? Zde je stručná historie poporodní deprese a vysvětlení, proč může být částečně způsobena společenskými rolemi, nikoliv pouze biologií.

Dnes je poporodní deprese považována za závažné duševní onemocnění, které ovlivňuje schopnost rodičů navázat kontakt nebo pečovat o své dítě a trvá až rok. V minulosti však byly truchlící nebo depresivní matky často označovány za šílené, nepřirozené nebo poškozené.

Starověký řecký lékař Soranus z Efesu, který napsal významné pojednání o gynekologii z prvního století našeho letopočtu, napsal, že ženy mohou po porodu pociťovat podráždění, být smutné a dokonce ubližovat svým dětem. „Rozzlobené ženy jsou jako maniaci a někdy, když novorozeně ze strachu pláče, nejsou schopny ho zadržet, nechají ho vypadnout z rukou nebo ho nebezpečně převrátí,“ napsal.

Jiný průkopník antické medicíny, Hippokrates, psal o „žlučovitých“ ženách, které po porodu zažívají halucinace a nespavost, což jsou příznaky, které se shodují s moderní diagnózou poporodní psychózy.

Myšlenka, že příliš mnoho žluči může hrát roli v poporodním duševním zdraví žen, byla překvapivě dlouho živá. Humorální medicína – teorie, že nerovnováha krve, hlenu a žluté a černé žluči je zodpovědná za všechny tělesné a duševní neduhy – prosperovala 2000 let, dokonce až do průmyslové revoluce. Z ní také vzniklo slovo melancholie – z řečtiny znamená „černá žluč“ a představa, že černá žluč přispívá k depresi, přetrvávala 2 000 let.

Porodnictví a péči o zdraví žen často poskytovaly ženy v době před profesionalizací oboru. Porod byl dlouho považován za ženskou práci a byl svěřován porodním asistentkám a rodinným příslušníkům. Ačkoli se porodní asistentky a ženy v komunitě vzájemně podporovaly v poporodní depresi pomocí lidové medicíny, péče o děti a jako hlásná trouba, výpovědi o poporodním smutku byly jen zřídkakdy sepsány samotnými matkami.

Jednou z výjimek byla Margery Kempeová, britská mystička a autorka první anglické autobiografie. Text napsaný počátkem 15. století vypráví o tom, jak Kempeová po porodu zažívala zrakové a sluchové halucinace, které vedly k sebepoškozování a myšlenkám na sebevraždu. Kempeová svůj zážitek přičítala vlivu ďábla.

„Jak ji duchové pokoušeli, aby něco říkala a dělala, tak to říkala a dělala,“ řekla Kempeová. Úlevu od utrpení jí přineslo až vyjednávání s manželem o ukončení jejich sexuálního vztahu. Místo toho nabídla Bohu svou cudnost – a vyhnula se dalším duševním krizím, píší medievistky Diana Jeffriesová a Debbie Horsfallová.

V polovině 19. století se západní medicína profesionalizovala a lékaři-muži vytlačili porodní báby, které kdysi poskytovaly péči o duševní zdraví po porodu. Současně se rozvíjel i obor psychologie a objevila se soustředěnější snaha léčit různé psychické problémy žen – i když byly obvykle sdruženy pod pojmem „hysterie“.

Mezi nejdoporučovanější a nejkontroverznější způsoby léčby patřila „klidová kúra“, která zahrnovala až několikaměsíční absolutní izolaci pro ženy s „ženskými problémy“, jako je poporodní deprese. Tato záměrně trestající kúra, kterou v 19. století zpopularizoval americký neurolog Silas Weir Mitchell, vyžadovala týdny klidu na lůžku bez možnosti vykonávat jakoukoli činnost, dokonce i čtení nebo šití. Pacientky byly izolovány od rodiny a přátel a byla jim předepsána – a někdy i nuceně podávána – těžká strava.

„Odpočinek, který se mi líbí, není vůbec jejich představa o odpočinku,“ napsal Mitchell. „Ležet půl dne v posteli, trochu šít a číst, být zajímavý a vzbuzovat soucit, to je všechno velmi dobré, ale když se ženám nařídí, aby zůstaly měsíc v posteli, nečetly, nepsaly ani nešily a měly jednu ošetřovatelku, která není jejich příbuzná, pak se odpočinek pro některé ženy stane spíše hořkým lékem a ony dost rády přijmou příkaz vstát a jít.“

Jednou z pacientek – a kritiček Mitchella – byla Charlotte Perkins Gilmanová, která v roce 1892 publikovala částečně autobiografický popis poporodní deprese a léčby odpočinkem v povídce „The Yellow Wall-Paper“.

„Nikdo by nevěřil, jaká je to námaha dělat to málo, čeho jsem schopna,“ píše vypravěčka povídky. „...takové milé dítě! A přesto s ním nemohu být, jsem z toho tak nervózní.“ Vypravěčka, kterou její manžel lékař zavřel do ložnice, se nakonec zblázní a představuje si, že je uvězněná v detailech „odpudivých“ žlutých tapet v pokoji.

Příběh, který je dnes považován za klasické dílo feministické literatury, vzbudil mezi čtenáři silné názory. „Nebylo jejím cílem přivést lidi k šílenství, ale zachránit je před šílenstvím,“ napsala později Gilmanová, a dodala, že její vlastní klidová kúra ji přivedla ‚tak blízko k hranici naprosté duševní zkázy, že jsem viděla až za ni‘.

Ve 20. století se nadále vedly debaty o povaze poporodní deprese a o tom, jak ji léčit. Jedna myšlenková škola zastávala názor, že porod jednoduše aktivuje existující duševní nemoci. Jiní vědci, jako například rusko-americký psychoanalytik Gregory Zilboorg, tvrdili, že na vině jsou osobnostní vady, frigidita, tajné incestní touhy, latentní homosexualita nebo dokonce žárlivost na vlastní dítě.

Ale ještě jiní badatelé měli podezření, že na vině je nějaký fyziologický proces související s nově objevenými chemickými látkami v těle – hormony.

Celý článek zde:

Exurze do světa superpočítačů pro zaměstnance a zaměstnankyně VŠB-TUO

VŠB – Technická univerzita Ostrava

Zveme vás 18. února 2025 do IT4Innovations na přednášku a prohlídku superpočítačového centra.

Co se skrývá za zdmi superpočítačového centra IT4Innovations? Jak fungují nejvýkonnější počítače v České republice? A k čemu vlastně slouží? Přijďte to zjistit v úterý 18. února – připravili jsme si pro vás přednášku i prohlídku zákulisí IT4Innovations.

Program:

• Vše, co jste chtěli vědět o superpočítačích

Ředitel IT4Innovations, Vít Vondrák, vám odhalí, co dělá superpočítačové centrum výjimečným. Uslyšíte, jak superpočítače mění svět vědy, průmyslu i technologií, a navíc budete mít prostor zeptat se na vše, co vás kdy o superpočítačích zajímalo.

• Vstupte do zákulisí superpočítačového centra

Projděte se místy, kam běžně nikdo nemůže. Naši kolegové vás provedou od podzemí, kde se ukrývá záložní napájecí systém, až na střechu s výměníky tepla a tepelnými čerpadly, díky kterým vytápíme celou budovu. Poznáte nejen, jak fungují superpočítače, ale i to, co všechno je potřeba k jejich provozu.

Kde: IT4Innovations, VŠB-TUO (Studentská 6231/1b, 708 00 Ostrava) Kdy: 18. února 2025, 15:00 až 17:00 Pro koho: Zaměstnanci a zaměstnankyně VŠB-TUO

Počet míst je omezen – zarezervujte si místo vyplněním formuláře zde.

Těšíme se na vás!

Tým IT4Innovations

49.837526N; 18.156002E

Celý článek zde:

Vzorky z planetky Bennu jsou plné životadárných sloučenin

Česká televize

Vzorky z planetky Bennu, které v roce 2023 na Zemi přinesla sonda OSIRIS-REx amerického Národního úřadu pro letectví a vesmír (NASA), obsahují důležité stavební kameny života. Mezi prokázanými sloučeninami je všech pět bází DNA a RNA a třiatřicet různých aminokyselin, vyplývá z analýz, o nichž informují nejnovější vydání vědeckých časopisů Nature a Nature Astronomy. Minerály obsahující anorganické soli navíc naznačují původ planetky.

Černá zrnka, která experti zkoumali, jsou pozůstatky z doby utváření Sluneční soustavy před přibližně čtyřmi a půl miliardami let. Objevy přidávají další fakta do debaty, odkud se na Zemi vzaly základní stavební kameny života. Data z vesmírných sond a meteoritů dokládají, že přinejmenším některé organické molekuly se vyskytují i ve vesmíru, například na kometách, v ledem pokrytém mezihvězdném prachu nebo na planetkách. Na těchto nebeských tělesech byly už dříve objeveny aminokyseliny, cukry a báze DNA. Dopadem planetek a komet se mohly dostat i na ranou Zemi.

Roli planetek coby dodavatelů biomolekul zkoumala NASA podrobněji prostřednictvím sondy OSIRIS-REx na Bennu od roku 2018. V říjnu 2020 nabrala z povrchu planetky vzorky a zhruba 120 gramů materiálu dopravila předloni na Zemi.

Nyní mají vědci k dispozici první podrobné analýzy. Tým kolem Daniela Glavina z Goddardova střediska vesmírných letů NASA zkoumal organické molekuly v materiálu z asteroidu. Analýzy odhalily desetitisíce chemických sloučenin na základě uhlovodíku, včetně mnoha takzvaných stavebních kamenů života. „Objevili jsme aminokyseliny, aminy, formaldehydy, karboxylové kyseliny, polycyklické aromatické uhlovodíky a dusíkaté heterocyklické sloučeniny a kromě toho zhruba deset tisíc chemických látek s obsahem dusíku,“ uvedli Glavin a jeho kolegové.

Mezi třiatřiceti prokázanými aminokyselinami bylo zastoupeno čtrnáct ze dvaceti těch, které jsou zásadní pro pozemský život a produkci proteinů, jako jsou glycin, asparagin nebo tyrosin. „Kromě toho jsme identifikovali devatenáct neproteinových aminokyselin,“ nastínil badatelský tým. Tyto aminokyseliny se v genetickém kódu a bílkovinách pozemských organismů nevyskytují.

Celý článek zde:

AI služba DeepSeek sleduje každé stisknutí kláves a vše odesílá do Číny, varují expterti

inSmart.cz

Cokoliv do DeepSeeku napíšete, cokoliv do čínské AI nahrajete i všechny vygenerované výstupy – to všechno může služba použít. A k čemu jí to bude? K libovolným účelům. Nejčastěji k dalšímu učení své AI. Čeho se bojí experti na kybernetickou bezpečnost?

Umělá inteligence od DeepSeek způsobila pořádný poprask. Nový LLM chatbot, který kombinuje pokročilé AI schopnosti s bezplatným přístupem, směle konkuruje i takovým gigantům, jako jsou ChatGPT či Claude. Oficiální aplikace se během několika dní po zveřejnění vyšplhala na první příčky žebříčků stahování v obchodech App Store a Google Play. Odborníkům však vadí nejen čínský původ, ale především způsob nakládání s daty uživatelů.

Celý článek zde:

Státní bezpečnost zrušili před 35 lety. Příslušníci ale už předtím začali likvidovat tajné spisy

Český rozhlas

Symbol teroru, vydírání, perzekucí, strachu. To byla v době totality komunistická Státní bezpečnost. Příslušníků této tajné politické policie byly tisíce. Po sametové revoluci v roce 1989 bylo logické, že by tento útvar měl zaniknout. A to se stalo přesně před 35 lety, 31. ledna 1990. Už předtím ale příslušníci StB začali ničit tajné dokumenty.

„Na pomezí středočeského a západočeského kraje byla v jednom z vojenských prostorů nalezena skládka tajných spisů Státní bezpečnosti,“ informovaly o likvidaci tajných spisů StB 16. prosince 1989 tehdejší Rozhlasové noviny.

Politické změny po listopadu 1989 přišly rychle a příslušníci státní bezpečnosti se tak snažili tajně zničit písemné materiály, které by v budoucnu mohly svědčit proti nim.

„Jedná se o širokou paletu nejrůznějších záznamů vyšetřování, soudních politických procesů, ale také informace o lidech zřejmě spolupracujících se Státní bezpečností. Dnes označení přísně tajné působí v rozmáčeném terénu tak trochu groteskně,“ doplnili tehdy Rozhlasové noviny.

Státní bezpečnost byla tajná policie, její příslušníci nenosili uniformy. V době totality byli symbolem teroru a v rámci takzvaného boje proti vnitřnímu i vnějšímu nepříteli se nebáli používat metody jako únosy lidí, vydírání i násilí. Po rozpadu sovětského bloku a přerodu od totality k demokracii byl tak požadavek na konec StB logický.

„Znamená to samozřejmě i význam psychologický, symbolický, protože Státní bezpečnost byla spojená v očích veřejnosti právě s vládou Komunistické strany Československa,“ říká historik Muzea paměti 20. století Michal Macháček.

Celý článek zde:

Jak si vyrobit šaty ze zkvašeného čaje. Stačí troška cukru a o zbytek se už postarají bakterie

ŽIVĚ.cz

Představte si budoucnost, ve které si vypěstujete vlastní oblečení podobně jako když si doma připravujete fermentovaný nápoj známý pod označením kombucha. Zní to jako sci-fi? Nikoli – vědci skutečně už několik let intenzivně zkoumají možnosti výroby textilií z bakteriální celulózy. To je přírodní materiál, který vzniká při kvašení oslazeného čaje pomocí speciální kultury mikroorganismů.

Proces je překvapivě jednoduchý – do nádoby s oslazeným čajem se přidá takzvaná SCOBY (symbiotická kultura bakterií a kvasinek), která na hladině vytvoří biofilm. Ten se postupně mění v pevnou vrstvu připomínající kůži nebo textilii. Zajímavé je, že tento materiál je asi desetkrát pevnější než bavlna, je zcela přírodní, netoxický a plně biodegradovatelný.

Výroba tradičních textilií má značný dopad na životní prostředí. Například na výrobu jednoho kilogramu bavlny je potřeba 8000 až 22 000 litrů vody. Syntetické materiály jako polyester zase vznikají z ropy a při praní uvolňují mikroplasty. Bakteriální celulóza by mohla být možným řešením těchto problémů.

Celý článek zde:

Pauliho vylučovací princip slaví 100 let

Sciencemag.cz

Žádné dva fermiony nemohou být současně ve stejném kvantovém stavu. Vylučovací princip, formulovaný rakouským fyzikem Wolfgangem Paulim, odstartoval před 100 lety rozmach kvantové mechaniky a kromě jiného poskytl i teoretický základ pro uspořádání prvků periodické tabulky.

Wolfgang Pauli se narodil ve Vídni 25. dubna 1900. Jeho otec, lékař přednášející na vídeňské univerzitě, pocházel z pražské židovské rodiny. Kmotrem čerstvě narozeného Pauliho se stal uznávaný fyzik česko-německého původu Ernst Mach. Tím jako by byl sám Pauli předurčen k velkým úspěchům na poli fyziky. Rok 1900 byl pro kvantovou fyziku rozhodující nejen díky narození Pauliho, ale taky tím, že ve stejném roce Max Planck poprvé představil teorii kvantování. Německý fyzik a filozof v ní navrhl, že energie se nešíří spojitě, ale v násobcích tzv. kvant – nejmenšího nedělitelného množství energie.

Pauli již v dětství vykazoval známky geniality. Při vyučování se ve třídě nudil, a tak si ve volných chvílích četl Einsteinovy práce o relativitě. Už ve 20 letech, tedy v době, kdy byl studentem Arnolda Sommerfelda na mnichovské univerzitě, publikoval své první vědecké práce. Mimo jiné napsal i encyklopedický článek shrnující dosavadní poznatky o relativitě, kterým upoutal pozornost mnohých teoretických fyziků včetně Alberta Einsteina. Zajímavostí je, že když se Pauli seznámil tehdejšími poznatky kvantové mechaniky, nepovažoval teorii za relevantní pro budoucí vývoj fyziky.

Pauliho genialita byla možná příčinou mnoha z jeho nepříjemných vlastností. Pauli například ráno velmi dlouho spal a málokdy se na přednáškách objevil před polednem. Byl také velmi kritický ke svým méně úspěšným kolegům, o jejichž pracích se bez okolků vyjadřoval ve smyslu, že se nedají považovat ani za špatné. Pauliho nadání pro teoretickou fyziku bylo vyváženo neschopností v oboru fyziky experimentální. Byl velmi nešikovný a říkalo se, že pouhá jeho přítomnost v blízkosti laboratoře přináší experimentům zkázu.

Wolfgang Pauli obdržel doktorát v roce 1921, ve věku pouhých 21 let. Poté strávil nějaký čas v Göttingenu a v Kodani, aby v roce 1923 přijal pozici na univerzitě v Hamburku. První Pauliho přednášky se věnovaly periodické tabulce prvků, kterou považoval za neuspokojivou. Chybělo totiž pochopení struktury atomového obalu, a tedy i vysvětlení uspořádání prvků do periodické tabulky. Dánský fyzik Niels Bohr navrhl v roce 1913, že elektrony v obalu atomu mohou obsadit pouze určité kvantové orbitaly, ale stále neexistovalo vysvětlení, proč elektrony v atomu nezaplňují orbitaly postupně od stavů s nejnižší energií. Pauli zároveň pracoval na teorii popisující anomální Zeemanův jev a byl přesvědčen, že je mezi oběma problémy nějaká souvislost.

Koncem roku 1924 navrhl Pauli přidání čtvrtého kvantového čísla k tehdy již existujícím třem – hlavnímu, vedlejšímu a magnetickému. Všechna dříve známá kvantová čísla popisují kvantový stav elektronu, vztahují se k jeho pohybu kolem jádra. Mají tedy fyzikální smysl. Pauli své nové kvantové číslo nazval dvojhodností nepopsatelnou klasicky. A krátce nato, v lednu 1925, představil svůj vylučovací princip. Ten uvádí, že žádné dva elektrony v atomu nemohou obsadit stav se stejnými hodnotami čtyř kvantových čísel. Každý elektron musí být v jedinečném stavu a dvě stejné hodnoty všech kvantových čísel jsou vyloučeny.

Pauliho čtvrté kvantové číslo sice fungovalo, vysvětlilo princip obsazování atomových orbitalů, ale nemělo fyzikální význam. Pauli sám nedokázal podat logické vysvětlení vylučovacího princip a ani jej odvodit z jiných zákonů kvantové mechaniky. Až později, v roce 1925, interpretovali Samuel Goudsmit a George Uhlenbeck Pauliho čtvrté kvantové číslo jako spin elektronu. Pauliho vylučovací princip tedy nejen vysvětluje strukturu periodické tabulky, ale je i zásadní pro vysvětlení dalších vlastností hmoty. Původně byl vylučovací princip použit jen pro elektrony v atomech, ale Pauliho teorie je aplikovatelná na jakýkoliv systém fermionů – částice se spinem ½.

Pauliho vylučovací princip odstartoval rozmach kvantové mechaniky, ke kterému došlo v následujících letech – Heisenberg představil svou maticovou formulaci a Schrödinger přišel s vlnovou mechanikou. Ta je založena na de Broglieho myšlence, že hmota může mít i vlnové vlastnosti. Wolfgang Pauli se v roce 1928 přestěhoval do Curychu. O tři roky později navrhl existenci nové částice, dnes dobře známého neutrina, jako řešení zdánlivé absence zachování energie při rozpadu beta.

Během druhé světové války Pauli pobýval v USA, odkud se v roce 1945 vrátil zpět do Curychu. Ve Spojených státech se stal profesorem teoretické fyziky v Princetonu a na rozdíl od mnohých svých kolegů odmítl spolupráci na projektu Manhattan, jehož cílem bylo sestrojení jaderné bomby. Po návratu do Evropy a mnoha výzkumných úspěších strávil velkou část svých pozdějších let přemýšlením o historii a filozofii vědy.

Pauli vždy trval na jasném a koherentním vysvětlení fyzikálních jevů. Toho se snažil dosáhnout ve svých pracích a stejně tak to vyžadoval i od svých spolupracovníků. Paulimu šlo nejen o intuitivní pochopení experimentu, ale i o rigorózní matematické schéma. Max Born jednou o Paulim poznamenal: „Věděl jsem, že je to génius, srovnatelný pouze s Einsteinem. Ale byl to zcela jiný typ člověka, který podle mého názoru nedosáhl Einsteinovy velikosti.“ Fyzikální přínos Wolfganga Pauliho ovšem nezůstal bez povšimnutí. Za objev vylučovacího principu obdržel v roce 1945 Nobelovu cenu za fyziku. Do konce svého života se věnoval pedagogické práci a spolupracoval také na založení Evropské organizace pro jaderný výzkum (CERN). Wolfgang Pauli zemřel 15. prosince 1958 na rakovinu slinivky.

Autorka: Iveta Zatočilová

původně publikováno na Matfyz.cz

Nizozemci vynalezli wi-fi, bluetooth i mikroskop, v inovacích jsou evropskými lídry

Portál Vědavýzkum.cz - Nezávislé informace o vědě a výzkumu

Nizozemsko se dlouhodobě řadí mezi největší evropské inovátory. Země je mezinárodně známá svou otevřenou kulturou a důrazem na podnikání a inovace, které vytvořily živý a spolupracující startupový ekosystém. Jako vynálezci Wi-Fi, Bluetooth nebo mikroskopu jsou Nizozemci ranými adaptéry pro technologie, inovace a vzkvétající startupová scéna má za následek každoročně velké množství patentů.

Nizozemští vynálezci a výzkumníci patří mezi nejaktivnější přihlašovatele patentů u Evropského patentového úřadu (EPO). Podle údajů EPO má Nizozemsko jako evropské centrum výzkumu a vývoje různých velkých nadnárodních společností druhý nejvyšší počet patentových přihlášek na milion obyvatel v Evropě.

Nizozemsko figuruje tradičně velmi vysoko v mezinárodním srovnání výsledků vědy, výzkumu a inovací, a to jak z pohledu celkového postavení zemí, národních vědeckých systémů nebo jednotlivých univerzit. Evropská komise například každoročně zveřejňuje žebříček European Innovation Scoreboard, v jehož rámci se Nizozemsko od roku 2016 pravidelně umísťuje mezi nejlepšími pěti zeměmi EU, v roce 2024 například obsadilo 4. místo za Dánskem, Švédskem a Finskem.

Výrazná role soukromého sektoru

Aktivity v oblasti výzkumu a vývoje provádějí v Nizozemsku různé typy organizací (soukromé společnosti, výzkumné ústavy, univerzity), financování probíhá taktéž z několika zdrojů. V roce 2022 bylo vynaloženo na výzkum a vývoj v zemi celkem více než 21,5 miliardy eur. Soukromý sektor je přitom s více než dvoutřetinovým podílem největším sponzorem a také největším exportérem výsledků vědeckého výzkumu a vývoje, nizozemský veřejný sektor se pak na financování výzkumu podílí zhruba jednou třetinou. Nizozemští vědci navíc dostávají peníze z evropských fondů (například evropské výzkumné programy) a také od soukromých neziskových organizací.

Gestorským vládním resortem pro vědu, výzkum a inovace je Ministerstvo školství, kultury a vědy. To přímo řídí Nizozemskou radu pro vědu a výzkum (NWO), která je hlavní programovou i grantovou organizací výzkumu v zemi. NWO funguje na základě schválené národní vědecké politiky nazvané Dutch Research Agenda, kterou dále rozpracovává v dílčí rozvojové dokumenty, jako je například aktuální tříletá strategie NWO strategy 2023-2026. Poradním orgánem vlády je pak vědecká rada AWTI – Advisory council for science, technology and innovation, složená z významných nizozemských vědců a akademiků.

Pokud jde o počet výzkumných ústavů v zemi, pod NWO patří 16 výzkumných ústavů, nizozemská Královská akademie věd (KNAW) pak spravuje dalších 12 tematicky specializovaných výzkumných ústavů. Ministerstvu zdravotnictví, sociálních věcí a sportu podléhá na tato témata zaměřený Institut veřejného zdraví a životního prostředí (RIVM) a celosvětově uznávaný zemědělsko-potravinářský výzkum je prováděn ve výzkumném ústavu Wageningen University & Research při zemědělské univerzitě ve Wageningenu.

Celý článek zde:

Alkohol sice pomůže usnout, spánek ale zhorší

Zdravotnický deník

Sklenička před spaním patřím k častým způsobům sebemedikace, ať už po náročném dni či s cílem zajistit si spánek.

I když alkohol může usnadnit usínání, jeho vliv na kvalitu spánku je spíše negativní. Výzkumy ukazují, že narušuje REM fázi spánku, což vede k častějšímu probouzení a horší regeneraci. Dokonce i menší dávky, například sklenka vína, mohou zhoršit kvalitu spánku a ovlivnit paměť, kognitivní funkce či regulaci emocí.

Alkohol také narušuje přirozený biorytmus a může zhoršit chrápání či častější potřebu návštěvy toalety v noci. Naštěstí negativní účinky odeznívají po jeho vysazení.

Pro lepší spánek je vhodnější dodržovat pravidelnou spánkovou rutinu, spát v klidném prostředí a vyhýbat se kofeinu v pozdních hodinách.

Více v článku Ludmily Hamplové zde: